sobota 30. dubna 2011

Prophecy of the Sisters/ Proroctví sester #1

 Autor: Michelle Zink
Knižní série: Prophecy of the Sisters/ Proroctví sester
Díl: 1.
Nakladatelství: Knižní Klub (www)

Anotace
První díl „gotické“ fantasy série situované do Ameriky konce 19. století. Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry. Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?
Moje Hodnocení

Vrátíme se asi o dva století zpátky. Žádné počítače, facebook, telefony, nebo auta. Pouze kočáry, knihy, šaty s bohatými sukněmi. Přesně v téhle době se příběh Pororctví sester odehrává. Prvně jsem  si řekla Fajn, přesně můj šálek kávy, jnže ono to tak fajn nebylo. Prvních sto (možná i víc) stránek bylo učiněnné muka. Sama jsem veděla, co se stane o dvacet kapitol dál, ale hlavní hrdinka byla jaksi zaostalá.  Opravdu bylo to taková nuda, že jsem spočítala kolikrát si, kdo uhladil sukni. A, že to bylo hodněkrát.

Lia a Alice jsou dvojčata a v kžadé kapitole to mají mezi sebou jinak. Lia nám jednou oznámí, že si byli blízké a za dvě kapitoly, že si nikdy nebyli blízké. Je to normální? A to ani nezmiňuji jejich poslední rozhovor… Takový kýč jsem dlouho nečetla. Lia je naivní, docela nesympatická a celá přeslazeá. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla knížka napsána z pohledu Alice, ikdyž ta taky není nějaká slavná :D.

Když už jsme u kýčů, celý děj byl jeden velký kýč. Moc se mi nelíbil nápad s proroctvím a Dušemi, takové nijaké, nedomyšlené, ale přitom totálně napatlané.Ani postavy u mě moc nezabodovaly. Žádná mi nijak nepřirostla k srdci, možná Henry, ale až na konci, kdy mu Alice pěkně zavařila život.  James, který měl být pravděpodobně taková ta mužská postava, kterou si hned zamilujete, byl slouďouch až jsme se na to nemohla dívat. Opravdu v té době žili takový přecukrovaní cukrouši? V tom případě díky za 21. Století!

Jak bych to srhnula? 
Zkouším hledat nějaká pozitiva, ale tady se hledají strašně těžko. Mě to totiž opravdu nebavilo, spíše už jsem si zvykla na upíry, anděly a vlkodlaky a tu novou změnu jsem asi ještě neepřijala. Kdo ví, možná, že až se budu nudit přečtu si knížku znova a bude se mi líbit víc, ale zatím hodnotím z nýnějších pocitů.


1 komentář:

  1. já se dostala na prvních 50 stránek a to byl výkon, neboť mě kniha fakt nebavila... souhlasím s tebou aspoň tak, jak můžu souhlasit s přečtenýma 50 stránkama :)

    OdpovědětVymazat